Podmínky jsou "drsnější" než ty, na které jsme zvyklí (Andrea)

Od první chvíle, co jsem se ocitla na tomto miste, vím,  že jakýkoliv život má smysl. Podmínky jsou poněkud "drsnější" než ty na které jsme zvyklí, ale po první noci se s tím člověk sžije. Mým úkolem tady, je dokumentovat běžný život sirotků. Trávím čas tím, že je pozoruji, snažím se pomocí fotografie zachytit této děti v jejich přirozenosti. Z našeho uhlu pohledu nemají téměř nic, ale když se na ne zadíváte pozorně, mají toho víc, než si myslíme. Mají sílu žít. Nám tato síla často schází a to se topíme v blahobytu a nadbytku. Pořád nám něco chybí...A co když nám chybí něco, čeho je právě tady dostatek. Co když nám chybí pokoj, čas, vzduch, dotek, rozhovor, zastavení...V Mahangu je život jinej, je tvrdej. I přesto vás dokáže pohladit tak jemnou dlaní.  Neocitli jsme se tady náhodou. Jsme tu hlavně proto, abychom pomáhali těm, kteří pomoc potřebují a chtějí.  Přijímají ji tady s radostí. A taky je důležité, abychom dokázali přijímat i my. Tyto děti totiž mají obrovskou sílu, dávat nám. Tyto děti jsou plné lásky, citu, důvěry, vděčnosti a pokory. Oni mně teď vlastně učí, co znamená bytí. Co znamená teď a tady, co znamená existence. Jsem jim nesmírně vděčná, za to, že jsou. Pomoz světu a možná zachráníš sám sebe. 

Bez mámy jim dává hmotné prostředky k tomu, aby mohli lépe žít, aby mohli důstojně a v bezpečí dospět. Oni nám na oplátku nabízí to, co se nedá koupit, to, co se nedá uchopit, to, co se dá jen cítit...

Jsou to výjimečné Vánoce, takové co už asi navždy zůstanou hluboko v duši. 

Ať ty Vaše jsou podobné, ať jsou plné hojnosti, která se dá cítit...pokoj lidem dobré vůle!