Když déšť pohladí vyprahlou zem...tak se Vánoce v Sirotčinci Bez mámy dotknou vašeho srdce. Vše je tady jiné, nic není takové jako si představujete, že bude. Tady se člověk skutečně naučí nic neočekávat. Jak říká náš kamarád dobrovolník Michal " tady máme jenom čas" .A ten čas vás buď naplní, nebo se jaksi rozplyne. Když nic nečekáš, nemůžeš nic ztratit. A tady skutečně o nic nepřicházíme, protože nemáme nic, co by nám někdo mohl vzít.
Když nastal Štědrý večer, který je tady den po tom našem (tzn.25.12.) přišel pocit velké radosti. Radosti ze života. Pozorovat děti je vždy zážitek, tady ovšem vyjímečný. Děti se tady těší z věcí, kterými u nás jako dárečkama opovrhujeme. Zubní kartáček, pravítko, sešit, ovoce...oči jim zářili způsobem, který rozbíjí tmu. Když jsem pozorovala této chvíle nedalo mi zaměřit se i na dospělé kolem. Byla tady místní stařešina, církevní sestry a hrdinové organizace "Bez mámy" (Miška, Tomáš, Michal) . A ti zářili jako měsíc uprostřed noci. To štěstí, které vyzařovalo z jejich spokojenosti, bylo oslňující. A pak se společně jedlo, pilo, veselilo...a pak Bůh poslal déšť, který pohladil vyprahlou zem. A dnes ráno se zazelenal svět.
Vánoční představení Příběhu zrození, anděl Gabriel se zjevuje pastýřům a zve je do Betléma.
Zítra se s Mikolášem rozloučíme s tímto okouzlujícím místem. Místem, kde je všechno naopak, ale zato správně... protože Bohu není nic nemožné.
Žádné komentáře:
Okomentovat