Dneska jsme si poprvé rozsvítili (Miška)

Přestože celá vesnice svítí elektřinou už více než 1/4 roku, v sirotčinci tomu tak nebylo. Místní úřednici ztratili účtenku o zaplacení, takže sestra Epifanie musela na vyšších úřadech všechno vysvětlovat dokola a dokola a už to vypadalo, že naše peníze někdo projedl. Já jsem navrhovala zaplatit částku znova a mít pokoj (přece jenom to nebyla pro nás taková cifra - 2000 Kč), ale dostala jsem od sestry za uši. Prý už jsem jako ty děti, když se rozhodovaly co udělat s přebytkem peněz za prodanou kasavu jednomyslně odhlasovali úplatek pro úředníky přes elektřinu. Sestra to však výchovně zamítla, což samozřejmě podporuji, ale zato to bude trvat dlouho.
Jenže ona nakonec zvolila jinou metodu - cestou citového vydírání:-). Sbalila 3l ibiškového džusu a krabičku pražených arašídu a vydala se na Úřad. Se slovy: "To pro Vás chystali mí sirotci včera až do půlnoci při sporém světle solární lampičky. Víte, oni nemají nic jiného, co by vám mohli dát, než tento skromný plod jejich usilovné práce." Aniž by musela lhát, dala věci skvostně do pohybu. Úředník oznámil, že se jede do Mahanga a to hned teď!

Ještě před příchodem elektřiny si Petr vyrobil "brýle" prý aby lépe viděl na úkoly dělané při solárním světle. Teď už je nosit nemusí!

Když jsem to slyšela od sestry v telefonu, že dnes přijede elektrikář vše napravit, trochu jsem si zívla a pomyslela si "No, jasně." Ale světe div se, do hodiny přijel náklad káblů, skříněk, šplhacích stupaček,...a večer jsme si poprvé rozsvítili!

Příjezdem elektrikáře se vyhlásil v sirotčinci státní svátek. Původně nutná a neodvolatelná práce na poli se proměnila v hypnotizované pronásledování a pozorování elektrikáře skákajícího po sloupech. Na počest oslav rozsvícení se ihned zabila slepice, kterou jsme snědli k večeři. Ten den nechtěl jít nikdo spát, ani ti nejmenší, kteří si raději drželi víčka, než aby přišli o tu světelnou podívanou.

Jako správný běloch jsem hned pronesla veřejně připomínku, že ode dneška už nesvítíme zdarma sluneční energií, ale za peníze elektřinou. A prosila jsem děti, aby za sebou zhasínaly na záchodě i v pokojích. Všichni chápavě přitakali YES, YES, YES. Poprosila jsem Francise, aby přeložil co jsem řekla. A jak to dopadlo?¨
"Děcka, choďte na záchod obuté, protože se tam svítí. A hlavně malí, musí chodit brzo spát, protože je teď v pokojích světlo."
...MYSLÍM, ŽE SE MŮŽEME ZAČÍT TĚŠIT NA PRVNÍ ÚČTENKY :-)