neděle 22. ledna 2017

Zastávka v malém ráji – Lake Malawi (Miška)- I.

Nejsme žádné bělošky na dovolené, ale dobrovolnice na odpočinku, proto všechno co jsme cestou i pobytem podstoupily, bylo téměř ve všem po způsobu místních lidí. Doprava dala dala a přecpaným transitem, kde na místě pro tři sedí lidé čtyři a na místě pro čtyři sedí pět. Spánek v rezortu, který už zdaleka neslouží pouze zahraničním turistům, ale i unaveným a přepracovaným lidem z města.


Stravování na ulici…což zní hrozně, ale ve skutečnosti jsou tím myšleny místní  „restaurace“, nebo věrohodněji řečeno místa s uhelnými kotlíky, hromadou hrnců a 3 místy k sezení. Dalo by se zaplatit jídlo v rezortu, ale proč platit za stejné jídlo více peněz? Místo 100 Kč v hotelu jsme na ulici zaplatily 20 Kč za hromadu rýže a mističku fazolí a zelené cosi…. a chutnalo nám.


Večeřely jsme v duchu hesla: „Tak dneska máme zeleninu se zeleninkou“, koupily si talíř a tři lžíce (protože koupit tři bylo výhodnější než koupit dvě) a spoustu různé zeleniny a také jsme měly zásobu avokád a banánu, kterou jsme dostaly v partnerské škole Ilenge. Už méně po vzoru místních jsme si k tomu zakoupily pivo safari a hodovali na pláži, dokud nás odtamtud nevyhnalo strašlivé burácení, hromy a blesky.
Lenošení na pláži byla krásná představa, ale už po prvním dni jsme zjistily, že takový odpočinek, může člověka pěkně unavit, obzvláště v tomto parnu. Také v souvislosti s popáleninami prvního stupně, které jsme utržily nehorázným podceněním tropického slunce a přeceněním opalovacího krému 30 UVF, jsme začaly vyhledávat aktivní způsob relaxace.

Příjezdová cesta na Matemu se proměnila k nepoznání, zřejmě se očekává příliv turistů nebo snad i nových obyvatel. Například si zde postavil palác i jeden z místních politiků, současně v důchodu.


Hrnčířská vesnice – Ikombe

Průvodcovské nabídky se jen hrnou, ale my jsme využily služeb místního rybáře Eliase, se kterým jsme si jeho lámanou Angličtinou a naši lámanou Svahilštinou nakonec také docela slušně pokecali. Pronajal si loďku, protože sám má jen malou kocábku a plulo se. Tedy my jsme pouze pluly, ale on pádloval. Za hodinu jsme byli na místě v Ikombe, kde doposud nevede žádná suchozemská cesta, pouze úzká pěšina po horách, ale i po kamenité pláži. 


Ikombe se podobá Matemě před 8 lety. Domky jsou zde ještě typické bambusové, oplácané hlínou. 


Většinu lidí zde živí hrnčířské umění - od obrovských nádob na skladování pitné vody, po hliněné hrnce určené k vaření na ohni, známé to věci po celé Tanzánii. Všechno je absolutně ruční, absolutně přírodní. A co je vskutku neuvěřitelné, že nepálí nádoby v žádné peci ale prakticky na otevřeném ohni vzniklém kombinací pálení dřeva a slámy a palmových listů.


"Hrnčířský kruh" zde představuje hliněný talíř otáčený rukou :-).

Jednu z těchto obrovských nádob máme také v Mahangu na skladování pitné vody, velmi užitečná věc!

Žádné komentáře:

Okomentovat