DO KUCHYNĚ SUCHOU NOHOU
Velice oceňovaný je i chodník, který jsme postavili
z ojetých pneumatik. Samotné pneumatiky nejsou moc vhodné, aby se po nich
chodilo, proto jsme je vysypávali a ještě se stále dosypávají hlínou. Tento
chodník má zaručenou svou funkčnost pouze během období dešťů. Bohužel
v Evropě by ojeté pneumatiky byly zadarmo, kdežto v Africe jsou ceněné,
takže jsme je museli zaplatit, aby se naše děcka dostaly suchou nohou domů.
Myslím, že fotky a video na FB mluví za vše.
SPOUSTU DALŠÍHO, CO STOJÍ ZA ZMÍNKU
Tomáš vyrobil nádhernou klícku pro malá kuřátka.
Mikoláš ukázal klukům jak
doopravdy bubnovat na buben (klukům spadla málem čelist, protože Mikoláš je
profesionální hudebník), taky hned první den vykopal největší díru pro strom,
kde si uhnal krásné puchýře – až následně jsem mu sehnal pracovní rukavice.
Alespoň jeho žena Andrejka mu mohla puchýře foukat a určitě byl v jejich očích
hrdinou. Andrejka fotila o sto šest nejen fotky pro kalendář na příští rok, ale
také pro výstavu fotografií, která proběhne již v tomto roce.
Miška
navštěvovala sirotky žijící mimo centrum a obdarovávala je potřebnými věcmi do
nového školního roku.
Musím se zmínit i o přírodě. Za centrem je malá říčka, kde
jsem k mé velké radosti před pár dny objevil želvy, obrovské ještěry -
varany a spoustu různých ptáku. Někteří ptáci neuměli létat (připomínali mi
australské Kiwi) a měli permanentně vytřeštěné oči, neboť je evidentně chtělo
něco permanentně sežrat. I z mého pohledu člověka, který 14 dnů jedl jenom
rýži s fazolema mi tito ptáci připadali chutně.
A CO JSOU TO VLASTNĚ TY 2 KROKY VZAD?
Dva kroky zpět jsou, když něco upadne a je třeba to přibít
zpět malým hřebíčkem, ale jelikož je jen obrovský hřeb, tak se to přibije tímto
obrovským hřebem. Když nový stůl má jednu nohou o tři centimetry kratší, když
nové dveře mají mezeru mezi zárubněmi 5 centimetru, když robotníci na stavbě
nedopatřením zapálili rám okna a nikomu o tom neřekli, následně další robotníci
jenž osazovali samotné okna, tyto okna nainstalovali do tohoto ohořelého torza
(fakt tajtrlíci), když zdejší vesničané/muslimové systematicky destruktivně
působí proti projektům pomoci a domluva s nimi je – použiji slova Tomáše
Halíka – jako tanec s pokáleným (pokud by někdo chtěl uhlazenější popis
situace, tak zdejší společnost ještě nedošla ve všech aspektech zralosti, jenž
by umožňovala nerušené sociální soužití.
Kroků vpřed je však více, než kroků zpět! Největší radost mi
dělají samotné děti. Dále velkou radostí jsou lidé jenž se věnují projektů Bez
Mámy jak na Africké straně, tak na české straně jakožto zaměstnanci,
dobrovolníci, dárci, nebo i jen fanoušci. Velké díky patří i Andreji a Mikoláši
Růžičkovým, kteří nasadili dalším dobrovolníkům vysokou laťku – velké díky za
to!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat