Vodopády a koupání ve spoďárech
Jelikož se naše popáleniny stále
červenají jako rajče, tak volíme další den cestu ve stínu. Jdeme na vodopád.
Krásná trasa korytem řeky vprostřed pralesa korunovaná několika rozkvetlými
květy, barevnými motýly a přítomností opic a v řece ryb a krabů, byla dobrá
volba.
Náš průvodce se jmenuje Moyo- Srdce. Je to pěkný žvanil, ale vede nás
dobře a trpělivě. Navzdory stínu, horko je dusivé a potíme se jako koně- jak my
bělouši, tak i vraník. Z domluvy s ním jsme pochopily, že průvodce je
zde striktně nutný a daný zákony obce, aby se po výstupu splavení běloši
nekoupali v jejich pitné vodě zásobující celou ves. V polovině cesty
na vodopád, mluví pořád o koupání, aby nám následně řekl, že prý
s průvodcem se koupat můžeme. Tak to řekl docela pozdě, protože plavky
jsme obě nechaly dole. A vysvětlil zákon obce, tak, že průvodce dohlíží na to,
aby tam běloši nenasypali jed JJJ.
A ujistil nás, že je světa znalý, že se můžeme koupat ve spodním prádle.
V průběhu cesty jsem na to neměla ani pomyšlení, ale po výstupu
k vodopádům se to proměnilo v docela dobrý nápad.
Procházka s divoškou Karlou –
dobrovolnice z Německa
Tahle ta Karla má 19 let a dělá
již 4 měsíce dobrovolnici v místní nemocnici a ještě po dalších 8 měsíců
dělat bude. Opravdu klobouk dolů! A to prý je to v Německu běžné, po
střední škole rok dobrovolničit. Myslím, že je to skutečně škola do života.
Karla se tu už v kdečem vyzná a to nejenom v okolí. Třeba nám
poradila jak si tu nechat ušít šaty za ½ dne. A vyšlo to!
Pak jsme se jedno odpoledne
vypravily k ústí řeky do jezera. Prý tam žijí krokodýli a hroši, ale na ty
jsme neměli štěstí.
Zato jsme objevily opravdu neskutečný strom, u kterého
skoro nešlo poznat, kde je jeho začátek – původ, neboť každá větev si
zakořenila do půdy, jak se jí chtělo a kolikrát se jí chtělo. Byl to ráj pro
opice, ale i pro Karlu, protože vyšplhala ve svých afrických šatech a žabkách
opravdu vysoko a s odhodláním se sem vrátit – no času má na to dost :-).
Moc nás zaujalo, že Karla mluvila perfektně svahilsky a to za 4 měsíce. Důkazem, že se neučila už doma,
bylo, že při příjezdu místo do Mbeya dojela z Daru do DodomyJ. Ponaučení pro mě do příště: chci-li umět
dobře svahilsky, musím příště zůstat 4 měsíce a nejen 1 a půl.
Žádné komentáře:
Okomentovat