pátek 6. ledna 2017

Nechali mě tu samotnou, ale jsem tu jak ryba ve vodě (Miška)

Po té, co jsme v pondělí vyprovodila Tomáše a Michala do Mbeya, říkala jsem si, že snad by nevadilo, že bych si zde na chvilku odpočinula od veškeré práce, mála vody, prachu, rýže a fazolí.

Tak jsem si hned první den zamluvila pokoj na tři noci, ani bych se neměla přiznávat, že jsem si to v průběhu ještě o 1 noc protáhla, ale snad budete mít se mnou soucit, když zjistíte, že jsem až tak nakonec nelenošila.
A teď k té rýži, po těch pár dnech se na ní už vážně těším, protože první den po příjezdu do Mbeya jsem ji podrazácky vyměnila v poledne za špagety a večer za pizzu. A pomsta byla sladká. Málem jsem nestihla doběhnout na záchod, který jsem následně půl noci okupovala. Proč jenom jsem nechala ten ubohý zbyteček slivovice ležet na stole v Mahangu?

To nebyl úplně slibný začátek, obzvláště, když jsem se dověděla, že hned ve středu budeme muset jet do Galauly navštívit sirotky a místní školu. To by samo o sobě nebylo tak špatné, ale jeli jsme s mama mkuu - což je výlet na celý boží den!

Co naopak přispělo k moji vyžadované relaxační náladě, že jsme v centru města objevili RIDGE CAFE. To je objev roku. Je to sice téměř vyloženě "bělošská" záležitost, ale zafungovala jako malá oáza v poušti. Na chvíli se člověk ocitl doma: vůně nádherného espresa a čokoládového moučníku, mezinárodní hudba, evropská úroveň služeb - evropská toaleta, obstojné ceny a byla jsem pohlcena. Čas se na chvíli zastavil a seděla jsem doma na gauči a ulici z okna jsem pozorovala spíš jako bych si prohlížela video z cesty.Na to jak je to celé materiální, s trochou začervenání hluboce přiznávám, bylo to osvěžující.



Jo a mají wifi - což je oprávněný důvod, proč se tu vracet každý den:-). Nejen pro zábavu, ale pro práci.

Dva dny sepisuji potvrzení dárcům a odpovídám na emailovou komunikaci. Na svém mini cestovním počítačku se vše dělá trošku hůře než v domácích podmínkách, ale jde to. I když náš kamarád Michal praví: " V Africe máš pouze čas", přišlo mi, že se mi ho nějak nedostává.

Kdyby mě někdo během uplynulých dní vyfotil, tak by tu byly samé fotky jak sedím u počítače a datluji, a to nejen v Cafe Ridge,


Sirotek Salum mě chtěl pozdravit před odjezdem do školy a předat mi dopis pro svou úžasnou podporovatelku Gabrielu S. Já ho zase chtěla pozvat na kafe. Chudáček byl z toho místa celý nesvůj a chtěl raději sodu a pořad si myslel, že je to moje kancelář :-)


Žádné komentáře:

Okomentovat